Kapitoly z historie 15

V sedmém pokračování Kapitol z historie jsme opustili dění ve firmě Arno Plauerta po ukončení 2. světové války a trochu jsme zavadili o historii hospodářského a organizačního vývoje závodu. Dnes se tedy napojujeme na sled událostí ukončený v roce 1945.

Pro oživení paměti - v květnu 1945 byl nucen továrník Arno Plauert opustit podnik. Řízení závodu se okamžitě ujal revoluční výbor a ještě během května byla Okresní správní komisí ve Varnsdorfu zavedena nad podnikem národní správa složená ze tří zaměstnanců firmy Volman Čelákovice. Byli jimi pánové Karel Bohuslav, Bohumil Trnka a Ferdinand Kopecký. Tato první národní správa měla však krátké žití. Již 8. června 1945 byla Zemským národním výborem jmenována národní správa nová a z té původní v ní zůstal pouze pan Bohuslav, ke kterému byli jmenováni noví - pan Rolla z Peček a pan Dáša z Čelákovic. Všichni tři pánové měli v rozhodování stejnou pravomoc a veškeré dokumenty, které opouštěly firmu, musely být podepsány alespoň dvěma členy této národní správy (v libovolném pořadí).

K řízení firmy byl jmenováním do funkce technického ředitele a do funkce šéfkonstruktéra přizván ing. Stanislav Kuděj, který je ještě mnoha dnešním zaměstnancům firmy znám jako varnsdorfský občan.

Stav majetku k 31.5.1945 činil asi 43 mil. korun, přičemž dluhy vystoupily na 7,5 mil. korun. Jelikož všechny účty "zamrzly" v německých bankách, požádala národní správa Zemský národní výbor o schválení úvěru na běžném účtu do výše 2,5 mil. korun na nákup materiálu a surovin, na mzdy a na provoz závodu.

Velká potíž spočívala v prudkém poklesu počtu zaměstnanců firmy. Těch bylo v červnu 1945 asi 340, zatím co ještě v dubnu jich bylo 548.

Se zásobami pro výrobu to nebylo rovněž vůbec růžové. Zásoby materiálu při tehdejším stavu výroby vystačily asi na šest týdnů. Nejhorší byla situace v zásobování uhlím, jehož zásoba činila pouhých 16 tun. Palivo se firma snažila dovážet vlastním nákladním autem až z Mostu, protože uhlí, které bylo prodejci nabízeno, nebylo vhodné do kotlů Ströbel, které byly v kotelně firmy instalovány.

V některých oblastech zásobování byl zaveden přídělový systém, a tak velmi často byly dodávky snižovány, přestože byl tlak na zvyšování výroby. Elektrickou energií byl podnik zásoben Severočeskými elektrárnami, které denně dodávku přerušovaly až na čtyři hodiny. Stručně vyjádřeno, situace nebyla vůbec dobrá, což mělo samozřejmě vliv na pracovní morálku a ve svých důsledcích i na chování zaměstnanců. Celkově nedobrý stav prohlubovala i skutečnost, že se firma nacházela v pohraničí, a to téměř na samotné hranici.